Max Švabinský

Červnové poledne

Originální grafický list, dřevoryt, 1941, 110 x 83 cm s dobovým (pravděpodobně autorským) rámem, pod muzeálním UV antireflexním sklem, signováno vpravo dole tužkou rukou autora. Uvedeno v soupisu grafického díla, publikováno v monografiích i katalozích, vystavováno na mnoha výstavách doma i ve světě.

V aukci dosažená nejvyšší cena za Švabinského obraz: 9,5 mil. Kč.

Červnové poledne je Švabinského pozdním vyznáním lásky k životu. Je jakousi syntézou „Rájů“ a „Žní“, kterým se umělec věnoval v uplynulých letech. Zachycení nálady letního dne, kdy kvete černý bez, voní posečená tráva a luční květy, zrají lesní jahody, a kdy se „dráždivé vůně léta jen letmo dotýkají chřípí” - jak popisuje sám autor. Složitá a křehká kompozice, plná skrytých významů je ale také Švabinského poděkováním Bohu, že se jeho ženě ulevilo v těžké nemoci a společně se opět můžou věnovat pozemským radovánkám a Švabinský další tvorbě.

V lese

mezzotinto, rozměry 57,3 x 43,5 cm, s rámem 74 x 59,8cm, vydáno celkem 41 tisků z toho 35 tisků signovaných

V lese je vyvrcholením secesního symbolismus v rané tvorbě Maxe Švabinského a osobním vyjádřením zjitření milostného citu. Představuje nové pojetí ženského aktu, jako východisko k projevu směřujícímu v duchu doby k mystériu života, kdy dochází ke skloubení naturalistické vizuální skutečnosti s hlubším psychickým významem.
Na obraze je nahá mladá žena kyprých až barokních tvarů, stojící v lese, vyobrazená ze tří čtvrtin en face. Ruce má zkřížené na břiše, pravou nohu opřenou o kámen obrostlý mechem. Žena má své plavé vlasy spleteny do copu, obtočeném kolem hlavy, jak nosí již vdané ženy. Tento symbol vdané ženy jen umocňuje domněnku, že se by se molo jednat o první vyobrazení Anny Vejrychové, Švabinského švagrové a zároveň jeho femme fatale. Rudolf, mladší bratr Švabinského ženy Ely, přivádí Annu do rodiny Vejrychových v roce 1911, kdy si Annu po mnoha letech čekání konečně mohl vzít. Žena drží v pravé ruce volně splývající šat. Část oděvu je také odhozena u koše, který má dívka položený u nohou vlevo. Koš je dávným symbolem mateřského klína. (Anna měla v roce 1912 již dcerku Zuzanku). U koše je vyobrazen trs lesních jahod, symbol vábení k pozemským rozkoším, bílé květy jahody naopak symbolizují dívčinu čistotu.
Napravo je kapradí, které je v legendách spojováno se svátkem letního slunovratu a svatojánskou nocí, kdy kapradiny vládnou magickou mocí a vykvetou jednou za rok zlatým květem, který umožní pohled do budoucnosti či najít zlatý poklad. List kapradiny symbolizuje také magický (Jákobův) žebřík do nebes.
Tmavé pozadí v oválu tvoří pradávné přesličky, jehličnaté stromy a traviny - symboly života a smrti.


*Mezzotinto je škrabací technika tisku z hloubky, při níž je měděná deska napřed ručně rovnoměrně zdrsněna v ploše a to vodorovně, svisle i příčně, kdy překrytím těchto zdrsnění vzniká typický křížový vryp. Pak je teprve prováděno pomocí rydla a hladítka vlastní kresba, která je pak v tisku bílá.

Srpnové poledne

1918, dřevoryt, rozměry listu 43,5x34 cm, s rámem 75x60 cm, signováno rukou vpravo dole: M. Švabinský

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč, Galerie Kodl, Praha, 2016

V žáru srpnového poledne se vznáší nad zralými, těžkými klasy obilného pole alegorická postava léta. Nevznesla se vlastně ještě, jen tančí jakoby na povrchu žitného pole, je mezi nebem a zemí, ale ne uprostřed, je šťastná, stále blíž k zemi než nebeské alegorii.
Polonahá napůl žena, napůl bohyně s obnaženými ňadry je „oděná“ v letním žáru pouze do větrem vzduté suknice, která však nic nezakrývá, ale naopak zcela nestoudně obnažuje dívčí klín, zahalený jen vrženým stínem. Ženská postava s věncem z obilných klasů ve vlasech odkazujícím na Bohyni žní má tvář zářící úsměvem obrácenou k divákovi.
V pravé ruce, vysoko ve víru tance zvednuté nad hlavou, drží další atribut žní – srp, a levou rukou si stíní obličej před poledním sluncem, které sálá skrz velké mraky umístěné na pozadí. Za pasem suknice má jako Bohyně úrody a hojnosti zastrčenou větvičku meruněk, symbolizující letní úrodu, ale také spásu a pravdivost. Z pod nohou alegorie Léta vylétla nad pole vyplašená křepelka, a jako emblém malíř připojil pod dívčiny nohy letní znamení raka.

Literatura:
Hana Frankensteinová, Max Švabinský, Praha 1949, str. 134.
A. Matějček: Max Švabinský, Popisný seznam grafického díla 1897-1923, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha 1923, str. 50-51.

Kamélie

litografie, 1912, rozměry 24 x18 cm, s rámem 64x57 cm, signováno v tisku

Virtuózní kresba Maxe Švabinského Ženský akt s kamélií představuje nové pojetí ženského aktu jako východisko k projevu směřujícímu v duchu doby k mystériu života, kdy dochází ke skloubení naturalistické vizuální skutečnosti s hlubším psychickým významem.
Max Švabinský použil vyobrazení Rajky velké jako symbolu nesmrtelnosti již v roce 1901 na pastelu Dáma s rajkou (VČG Pardubice). Zde se pravděpodobně inspiroval slavným obrazem Leonarda da Vinci Dáma s hranostajem (1488-90), kde hranostaj symbolizuje cudnost a čistotu portrétované dámy, která byla identifikována jako Cecilia Gallerani.
Dominantou kresby je lůžko s červenými závěsy, na jehož okraji sedí nahá dívka k divákovi natočená levým bokem. Dívka působí zahanbeným dojmem, levou nohu má lehce pokrčenou v kolenou a stydlivě přitisknutou k druhé noze tak aby zcela zakryla svůj klín. Hlavu má lehce pootočenu k divákovi, tvář si ale opět zahanbeně zakrývá rukou.
Od lůžka vítězně odlétá velký načepýřený pták. Jedná se o samečka Paradisea Apoda (Rajky velké), který je obdobně jako bájný pták Fénix symbolem znovuzrození, nesmrtelnosti a v tomto případě rovněž sexuálním symbolem. K mystériu života - symbolu nesmrtelnosti, odkazuje také červená barva na závěsech lůžka a červený ubrus na stolku umístěném v pravém předním plánu kresby. Na stolku je růžový keř kamélie zasazený v květníku. Růže bývala od pradávna považována za květinu z Ráje a je zejména symbolem lásky. V křesťanské symbolice je červená růže poukazem na prolitou krev Kristovu a symbolem duchovního znovuzrození. Růže, Pivoňky a Kamélie (růže bez trní) jsou rovněž atributem Panny Marie symbolizující její panenskou čistotu.

Zuzana Nováková - vnučka Maxe Švabinského

Litografie, 1960, rozměry 29,8x21,3cm, žlutý podtisk 30,8x22 cm, signováno vlevo nahoře obráceně MŠ 60, signováno vlevo dole tužkou, obrácený tisk z kamene
Publikováno v knize: Soupis grafického díla, Ludvík Páleníček, Zuzana Švabinská, Národní Galerie Praha, 1976, str.121

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl

Max Švabinský byl mistr portrétů, jako by byl schopen každému nahlédnout do Duše a zachytit nitro jako jemnou esenci, která dodává portrétu další rozměr. V hierarchii portrétních technik je litografie po tužce druhou intimní technikou.Ostře a přece jemně vystupuje postava dívky z prázdného pozadí. Zdobnost a prostota jsou uvedeny do vyvážené harmonie. Kresba je měkká, jemná, precizní. Dlouhé černé vlasy, jako havraní křídla,volně splývají na ramena, oči se dívají na pozorovatele a vpíjí se mu do duše,
Ušlechtilá tvář dívky, ladný pohyb ruky, květ svlačce, který působí, že vyrůstá z jejího něžného dekoltu, jemně ornamentální vzor šatů, to vše umocňuje krásu ženských atributů.

Miluna Dvořáková

Litografie, 1951, rozměry 36,9x27,8cm, nerámováno, signováno rukou, signováno v tisku M. Švabinský, červenec 1951, Chodov, vydáno 37 listů, tento list 33/37
Publikováno v knize Portrétní umění Maxe Švabinského, Josef Císařovský, Praha, 1954, kresba tužkou, číslo 161.

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie - 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017

Max Švabinský dosáhl v portrétech opravdové virtuozity. Jeho znalost lidské duše byla
fenomenální. V hierarchii portrétních technik je litografie po tužce druhou polointimní technikou.
Dívka sedí v křesle, jemně vzorované šaty střihu ve tvaru motýlích křídel vnášejí do portrétu
křehkost a lyričnost jemné krásy. Je uchvacující kolik zdobnosti je v kresbě vlasů, velké zářící oči, plné rty a vysoké čelo dodávají portrétu niterní hloubku.
Útlé křehké ruce jsou ladně položeny přes sebe, v levé ruce drží dívka kytičku.
Kresba je měkká a přesto precizní, zdobnost a jednoduchost jsou zde ve vyvážené harmonii.

Jaroslav Havlíček

Litografie na kameni, 1962, rozměry 24x19,8cm, narůžovělý podtisk 25,2x20,7cm,
signováno v pravém horním rohu ve dvou řádcích M Švabinský 12.9.1961 (září v Chodově, portrét en face)

Publikováno v knize: Soupis grafického díla, Ludvík Páleníček, Zuzana Švabinská, Národní Galerie Praha, 1976, str.124

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl

Max Švabinský byl mistr portrétů, dokázal nahlížet do nitra portrétovaných osob, pomocí řeči těla a gest zachytit typické rysy a osobnost a tím udělat každý portrét výjimečným. Zkratkovitá kresba, bez propracování detailu oblečení, působí neoficiálně.
Muž se sněhobílými rozcuchanými vlasy a tmavým obočím hledí na pozorovatele, sako s naznačenými kostkami, bílá košile zapnutá u krku, bez kravaty, působí ležérním dojmem.
Zamyšlený výraz ve tváři, vypovídá o hlubokém pohroužení do vnitřního světa.

Láska (Liebe)

secesní litografie, rozměry listu 35x44cm
 
Slavný rakouský rytec, fotograf a vydavatel Martin Gerlach vydal od roku 1896 do roku 1900 cyklus 120 barevných litografií  ve vynikající kvalitě pod názvem 'Allegorien Neue Folge'. Sám k tomu napsal: Zvolil jsem radostná a život inspirující témata jako: víno, láska, zpěv, hudba a tanec'.
Oslovil nejlepší rakousko-uherské umělce, mezi kterými nechyběl ani Max Švabinský. Tento grafický list má číslo 20. Nad ležící dívkou na kvetoucí louce se sklání letící anděl a pokouší se dívku políbit - láska nebeská. Pod tímto vyobrazením je dvojice milenců u řeky - láska pozemská.

Turnovské skály

Litografie, 1950, rozměry 15x22cm, 23x30cm (rozměry listu)

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie - 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017

Max Švabinský miloval přírodu, krajinu vnímal jako přírodní scenérii, která má svůj příběh.
Jeho láska k přírodě se zrcadlí v jeho obrazech. Jeho virtuozita spočívá v tom, že by schopen
zachytit duši krajiny. Drsnější horská krajina má v sobě určitou dramatičnost, určitý smutek, působí opuštěným dojmem.
Krajinu nevnímá jako chaos stromoví a kamenů, umí vyjmout podstatné rysy, rozčlenit hloubku pahorkaté krajiny
do přehledných plánů.
Pro Maxe Švabinského je typická studie oblohy a mraků, zachycoval její dynamiku a neustálou proměnlivost.
Obloha potemněla, ve vzduchu je cítit bouřka. Stromy v předním plánu jsou ve světle, kontrast s tmavými
skálami v pozadí umocňuje napětí.

Mikoláš Aleš

rytina, 1908, rozměry 31.5x28.5, s rámem 35x30.5, signováno rukou, vlevo připsáno 'S úctou Mikoláši Alešovi M. Švabinský, březen 1908', uprostřed dole nápis 'Mánes' svým členům na rok 1909

Publikováno v knize Max Švabinský I., Fr. Žákavec, Praha. str. 202, v knize Švabinského Český Slavín, Ludvík Páleníček, Praha 1973, str. 111, v knize Portrétní umění Maxe Švabinského, Josef Císařovský, Praha 1954, lavírovaná perokresba, číslo 93.

Mikoláš Aleš (18.11.1852 Mirotice – 10.7. 1913 Vinohrady) byl jednou z nejvýznamnějších osobností takzvané „Generace Národního divadla“, klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi.
Přestože zvítězil v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla v Praze cyklem kompozicí Vlast, jejich realizace malbou mu nebyla svěřena.
Max Švabinský byl mistrem portrétů, dokázal zachytit i osobnost portrétovaného. Mikoláše Aleše portrétoval v jeho 56 letech, docházel za ním do bytu. Mikoláš Aleš je zobrazen ve své přirozenosti, vypadá jako by se na chvíli zastavil a zamyslel, jeho čelo je hluboce klenuté, vlasy lehce rozcuchané, ležérně sedí v křesle s jemným úsměvem zasněně hledí před sebe.
Na stole je pero, lahvička s tuší, hadřík a rozpracovaný náčrt husitského hejtmana. Na stěně v pozadí je v rámečku vyobrazena jeho maminka, kterou nakreslil jeho bratr, kousek od ní je část skříňky s motýli.
Celý portrét působí uvolněně, nenuceně a vystihuje ušlechtilou uměleckou duši Mikoláše Alše.

Zjevení (První list rajské sonáty)

Dřevoryt, 1917, rozměry 79x53cm, 82,8x57cm (rozměry listu)
Dole připsáno věnování autora: Panu MUDr. Miloslavu Aujeskému srdečně. M. Švabinský, 12. 6. 1961 (MUDr. Miloslav Aujeský, narozen 1913. byl primář urologického oddělení v Nemocnici ve Frýdku-Místku)

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie - 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017

Pod velikými listy exotického banánovníku odpočívá nahý, mladý muž opřený o velkého spícího tygra, symbolizujícího úctu a vážnost, ale také ďábla. V oslnivém světle se mu zjevuje v oblacích nad palmou nahá postava ženy s vavřínovým věncem na rozpuštěných vlasech a s holubicí v náručí. Druhá holubice pak spočívá u jejích nohou. Holubice byla ve starém Řecku zasvěcena bohyni krásy a lásky Afrodité a symbolem boha lásky Eróta, který je považován za lásku samu. Erós je podle orfického mýtu o stvoření světa primárním božstvem, které nejen ztělesňuje sílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní pud, první záblesk světla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí v kosmu. V křesťanské symbolice je holubice spojována zejména s Duchem svatým. Pod palmou, symbolem vítězství a slávy, je vyobrazena velká konvalinka, symbol spásy, vyskytující se vždy na straně vyvolených, a panenské čistoty. Kapradí odkazuje ke Svatojánské legendě a zajíc v pravém rohu dole je symbolem, chtíče, smyslného potěšení a plodnosti. Pelikán v levém rohu nahoře je symbolem obětavé mateřské či otcovské lásky, společně s tygrem a zajícem představují exotickou faunu Ráje. Je známo, že Švabinský primárně ve své grafice znázorňoval bájeslovné, biblické a antické náměty. Nejinak je to i v případě Rajské sonáty kde do listu Zjevení zakomponoval biblický námět stvoření Adama a Evy, antickou báji o stvoření světa a pověst o zázračné Svatojánské noci. Nahá dívka se zjevuje mladému muži v exotickém Ráji, stejně tak, jak se náhle před Adamem zjevila Eva po svém stvoření Bohem. Zároveň je však zahalena zlatým světlem z květu kapradí, které vzkvétá právě o Svatojánské noci a umožňuje pohled do budoucnosti, či „nález“ zlatého pokladu, kterým je v tomto případě milovaná dívka.

Žlutý slunečník

1933, litografie (studie k stejnojmennému oleji), rozměry listu 26,5 x 19,7 cm, rámováno, list byl kreslen pro 1. číslo časopisu Umění VII., 1933.

Publikováno v Páleníček, Švabinská: Max Švabinský, Grafické dílo soupis, Praha 1947, str. 78, č. 358

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč, Galerie Kodl, Praha, 2016

Studie k olejomalbě Žlutý slunečník (1909) představuje výsek z denního života, zobrazuje skutečnost viděnou v duchu impresionismu. Je svědectvím prudkého střetnutí reálného pohledu a symbolistických představ umělce, který se potýká s problémem vyobrazení nahoty v plenéru. Žlutý slunečník je Švabinského oslavou léta a zralosti.

V centrální části kompozice jsou vyobrazeny pod velkým rozkvetlým stromem dvě nahé dívky. Dívka v popředí sedí na rozložené dece a upravuje si vlasy. Na dece vedle dívky vidíme volně pohozené ovoce a zavřený slunečník. Druhá dívka je zachycena právě v okamžiku, kdy odchází od své přítelkyně do stínu velkého balvanu, aby se zde ukryla před horkým letním sluncem. Přes ramena má přehozený dlouhý šál, který jí splývá po obou stranách těla až k zemi. Hlavu si zastiňuje rozevřeným slunečníkem, zdobeným květinovým vzorem. Kolem deky a na pozadí jsou rozkvetlé keře a vysoká tráva plná různobarevného lučního kvítí symbolizující marnost a pomíjivost lidského života.

Pro klasické malířské postupy je charakteristické, že mezi svěží skicou a konečnou realizací obrazu leží celá řada detailních studií, z nichž poslední z nich se od výsledného obrazu téměř neliší. Tak je tomu i v případě Žlutého slunečníku, kdy výsledný olej se liší pouze v malém detailu odkrytí dívčiny tváře, kterou na studii zakrývají vlasy. Všechny studie byly malovány v plenéru Rajské zahrady na rozhraní Vinohrad a Žižkova, kde byly pečlivě studovány barevné poměry, reflexy a zvažovány reálie. Ve výsledné kompozici se Švabinský rozhodl pro souzvuk modré, žluté a zelené, které mu nejlépe vystihovaly zemdlené horko letního poledne, které tak miloval. Obraz Žlutý slunečník (Léto), pocházející ze sbírky Vincence Kramáře, byl v roce 2012 vydražen na domácí aukci za 1. 100 000,- Kč.

Literatura:
Hana Volavková: Max Švabinský, Odeon Praha 1997, str.: 43-46.
Jana Orlíková: Max Švabinský - Ráj a mýtus, Gallery 2001, str.: 25-26.

Návrat z lovu (Druhý list Rajské sonáty) - cena za soubor 4. listů - samostatně neprodejné

Dřevoryt, 1917, rozměry 79,5x59,5cm, 137x80 cm (rozměry s rámem)

Dole připsáno věnování autora: Panu MUDr. Miloslavu Aujeskému srdečně. M. Švabinský, 12. 6. 1961 (MUDr. Miloslav Aujeský, narozen 1913. byl primář urologického oddělení v Nemocnici ve Frýdku-Místku)

Vystaveno v umělecké galerii Černá Labut' od 27.05.2017

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie - 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017

Za slunečného rána odpočívá pod baldachýnem velkých listů banánovníku nahá žena. V gestu uvítání, s rozepjatýma rukama s lokty k tělu pevně přimknutými, vítá milovaného muže vracejícího se po řece v kocábce z obrovského ořechu z lovu a podávajícího jí velký vinný hrozen. Loď je starým a rozšířeným symbolem cesty a přechodu pro živé i mrtvé. Již malby v katakombách a středověká umělecká díla (např. Giottova „Navicella v předsálí sv. Petra v Římě rozvíjej představu velmi často spojovanou s Noemovou archou – lodí církve, směřující na vlnách tohoto světa k nebeskému cíli. Románské umění nám nabízí obrazy lodí, které zdůrazňují smyslné pokušení v podobě Sirény nabízející rybu – zde, stejně tak jako na naší rytině, kde muž podává své vyvolené vinný hrozen, má loďka erotický podtext. Vinná réva symbolizuje podle biblického jazykového úzu nejen požehnání, ale také kletbu, může být stejně tak výrazem míru jako předzvěstí soudu nad tajnými milenci.
Nahoře na středním listu banánovníku sedí motýl, dole dvě vážky a škádlící se párek papoušků Kakadů. Motýl byl již pro řecko-římskou antiku symbolem nesmrtelné duše (Psýché) odkazující také na mýtus o Amorovi a Psyché, který v křesťanském pojetí symbolizuje vztah duše a Krista. Na mozaice Stvoření (13. stol) v předsálí katakomb San Marco v Benátkách je pomocí postavy Psýché s motýlími křídly znázorněno vdechnutí živé duše Adamovi. Papoušek (v tomto případě Kakadů) je symbolem hloupých klevet, které zcela jistě doprovázely milostný vztah umělce a jeho švagrové), ale zároveň čistoty a nevinnosti jejich lásky. Vážka představuje schopnost vyhnout se útoku, porozumění snům a proměnu.
V kocábce muž přiváží „z lovu“ další plody- symboly vzájemné lásky milenců: melouny (symbol milostného vztahu), citrony (symbol věrné lásky) a již zmíněné hrozny.

Zjevení (První list Rajské sonáty) - cena za soubor 4. listů - samostatně neprodejné

Dřevoryt, 1917, rozměry 79,5 cm x 53 cm, 111x80,5cm (rozměry s rámem)
Dole připsáno věnování autora: Panu MUDr. Miloslavu Aujeskému srdečně. M. Švabinský, 12. 6. 1961 (MUDr. Miloslav Aujeský, narozen 1913. byl primář urologického oddělení v Nemocnici ve Frýdku-Místku)

Vystaveno v umělecké galerii Černá Labut' od 27.05.2017

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl
nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského mezzotintu Bílá Kamélie - 60 tis. Kč v roce 2005, Dorotheum Praha
nejvyšší známá dosažená cena v antikvariátním prodeji za dřevoryt Srpnové poledne 70. tis. Kč v roce 2017

Pod velikými listy exotického banánovníku odpočívá nahý, mladý muž opřený o velkého spícího tygra, symbolizujícího úctu a vážnost, ale také ďábla. V oslnivém světle se mu zjevuje v oblacích nad palmou nahá postava ženy s vavřínovým věncem na rozpuštěných vlasech a s holubicí v náručí. Druhá holubice pak spočívá u jejích nohou. Holubice byla ve starém Řecku zasvěcena bohyni krásy a lásky Afrodité a symbolem boha lásky Eróta, který je považován za lásku samu. Erós je podle orfického mýtu o stvoření světa primárním božstvem, které nejen ztělesňuje sílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní pud, první záblesk světla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí v kosmu. V křesťanské symbolice je holubice spojována zejména s Duchem svatým. Pod palmou, symbolem vítězství a slávy, je vyobrazena velká konvalinka, symbol spásy, vyskytující se vždy na straně vyvolených, a panenské čistoty. Kapradí odkazuje ke Svatojánské legendě a zajíc v pravém rohu dole je symbolem, chtíče, smyslného potěšení a plodnosti. Pelikán v levém rohu nahoře je symbolem obětavé mateřské či otcovské lásky, společně s tygrem a zajícem představují exotickou faunu Ráje. Je známo, že Švabinský primárně ve své grafice znázorňoval bájeslovné, biblické a antické náměty. Nejinak je to i v případě Rajské sonáty kde do listu Zjevení zakomponoval biblický námět stvoření Adama a Evy, antickou báji o stvoření světa a pověst o zázračné Svatojánské noci. Nahá dívka se zjevuje mladému muži v exotickém Ráji, stejně tak, jak se náhle před Adamem zjevila Eva po svém stvoření Bohem. Zároveň je však zahalena zlatým světlem z květu kapradí, které vzkvétá právě o Svatojánské noci a umožňuje pohled do budoucnosti, či „nález“ zlatého pokladu, kterým je v tomto případě milovaná dívka.

Předjaří (Čtvrtý list Rajské sonáty) - cena za soubor 4. listů - samostatně neprodejné

dřevoryt, 1918, rozměry 79,5x52,5cm, s rámem 80,5x137cm
Dole připsáno věnování autora: Panu MUDr. Miloslavu Aujeskému srdečně. M. Švabinský, 12. 6. 1961 (MUDr. Miloslav Aujeský, narozen 1913, byl primář urologického oddělení v Nemocnici ve Frýdku-Místku)

Vystaveno v umělecké galerii Černá Labut' od 27.05.2017

Čtvrtý list je jednoznačně nejerotičtějším listem ze souboru dřevorytů. Rajské sonáty. Max Švabinský zde již zcela nepokrytě a bez ostychu a předsudků odhalil právě prožívanou rozkoš, vášeň, smyslnou touhu a lásku pociťující ke své femme fatale - Anně Vejrychové. Na tehdejší dobu téměř „pornografický“ list vzbuzoval v konzervativní společnosti počátku dvacátého století spíše odmítavé reakce.
V přítmí lesa klečí na mechu, obrácen zády k divákovi, nahý urostlý muž s tmavými vlasy. Muž objímá pod koleny nahou mladou ženu plných forem, pevně jí k sobě tiskne s hlavou zabořenou do jejího klína a líbá její lůno. Žena s věncem na hlavě v rozpuštěných plavých vlasech, symbolizující tu jedinou vyvolenou bohyni se sklání nad jeho hlavou a z jejího obličeje vyzařuje rozkoš. Ruce má bezděčně zvednuté v loktech od těla v gestu úžasu z prožívající slasti, která se pávě zmocňuje jejího těla.  Sametově tmavé pozadí lesní scenérie tvoří smrky, v popředí je vyobrazen kmínek mladého dubu symbolizující svobodu. Nahoře nad smrky letí strakapoud, příznačný obyvatel starých lesních porostů, v levém rohu dole ze stromoví vykukuje srna, která byla již Kelty nazývána Bohyní lesa.

Únos (Třetí list Rajské sonáty) - cena za soubor 4. listů - samostatně neprodejné

Dřevoryt, 1920, rozměry 79x51,5cm, s rámem 111x80,5cm
Dole připsáno věnování autora: Panu MUDr. Miloslavu Aujeskému srdečně. M. Švabinský, 12. 6. 1961 (MUDr. Miloslav Aujeský, narozen 1913, byl primář urologického oddělení v Nemocnici ve Frýdku-Místku)

Za sálavého slunečního žáru nese nahý muž nahou ženu, která spočívá v jeho náruči natočená k divákovi zády. Žena je k muži něžně přivinuta a s vášnivým gestem si tiskne jeho hlavu na svá obnažená prsa. Sluncem osvětlené tělo ženy září oblou bělostí, její nahá záda se odrážejí od bujné vegetace a lůžka z banánového listí ukrytého v pozadí. Z obličejů obou milenců vyzařuje smyslná rozkoš. V popředí napravo stojí černý plameňák, nalevo na kmeni právě kvete Divizna velkokvětá, kolem které poletují kolibříci (symbolizující radost a štěstí) nachystaní vysát svým dlouhým zobáčkem z květu co nejvíce sladké šťávy. Divizna může být však i jedovatá a svým nektarem tak nebezpečná pro žádostivé kolibříky. Pod kamenem vlevo se ukrývá volavka symbol pokání a zrození ze sebe sama, za plameňákem jsou vyobrazeny okoličnaté květy, za kterými můžeme na listu spatřit i velkého tesaříka symbolizující pokušení či samotného ďábla.

Třetí list Rajské sonáty byl pravděpodobně inspirován mytologickou bájí o únosu Persefony a slavným sousoším na toto téma od Gian Lorenza Berniniho Únos Proserpiny (1621-1622), které se dnes nachází ve Ville Borghese v Římě. Persefona (latinsky Proserpina), je v řecké mytologii dcera nejvyššího boha Dia a bohyně Démétry a manželka vládce podsvětí Háda. Persefona byla krásná dívka, snad právě proto ji Zeus slíbil za ženu svému bratru Hádovi, bohu podsvětí. Její matka Démétér o tomto slibu nic netušila. Těšilo ji sledovat svou krásnou dceru ve hrách s vílami, těšit se z krásných květů. Právě v takové chvíli se před ní jednou otevřela země, z propasti se vyřítil se svým černým vozem Hádés, dívku strhl na vůz a ujížděl pryč. Než se někdo stačil vzpamatovat, byla pryč. Na rozdíl od Berniniho sousoší je žena na Švabinského dřevorytu „unášena“ zcela dobrovolně, dokonce přímo s rozkoší.

Prezident T.G.Masaryk

dřevoryt, 1919, 73,5cm x 51 cm, signováno v pravém dolním rohu: M. Švabinský, v levém dolním rohu signatura v tisku

Publikováno ve Štenclově sborníku Umění čis. 2./3., 1919

Podobizna znázorňuje prezidenta T. G. Masaryka v postavě po kolena ve skromném, ale vážném slavnostním postoji. Prezident se opírá levou rukou o stůl, v pravé drží větévku vavřínu - symbol vítězství. Na stole leží mapa Československé republiky a legionářská přilba zdobená opět vítězným vavřínem. Pozadí je tónované pouze vodorovnými čarami, oproti kterým vyniká figura prezidenta bohatou modelací. Podobizna je umístěna v rámci zdobeném vavřínem. Na soklu je nápis: T. G. Masaryk, první prezident republiky československé. Pod soklem připsáno věnování: Osvoboditeli národa a velikému presidentu, slavným legiím a Národnímu shromáždění věnuje autor.
Deska dřevorytu byla zakoupena státem a list byl vydán jako oficiální portrét prezidenta republiky nejen v originále, ale také ve dvou zmenšených reprodukcích.


Literatura:
A. Matějček: Max Švabinský, Popisný seznam grafického díla 1897-1923, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha 1923, str. 51 – 52.

Vzpomínka na starý Řím

litografie, 1934, rozměry listu 26 x 19 cm, s rámem 42 x 34,5 cm, list byl kreslen pro 6. číslo časopisu Umění VII., 1934, vydaného k 60. výročí narozenin J. Šusty
Publikováno v Páleníček, Švabinská: Max Švabinský, Grafické dílo soupis, Praha 1947, str. 78, č. 358

Max Švabinský navštívil Itálii během svého života několikrát. Kresby, které se zachovaly s italských cest uskutečněných v roce 1924 a 25 byly shromážděny a publikovány Františkem Žákavcem a Janem Štencem v Italském skicáři Maxe Švabinského (1925). V roce 1928 se Švabinský při své další návštěvě Itálie soustředil na Řím a jeho památky. Nasával jeho atmosféru, která jej jako citlivého umělce zcela uchvátila. Podstatu věčného Říma, kterou si průměrně kultivovaný poutník uvědomí až po delším čase, pochopil umělec okamžitě.

Na jeho obraze Vzpomínka na starý Řím jako by se čas zastavil. Tisícileté stavby, proměněné ve zříceniny se znovu spojily s přírodou v nový celek. Celá scéna zůstává jen v náznaku jak formálně tak výrazově, a je pouhým zprostředkovatelem smyslového obalu duchovní nálady daného okamžiku.

Na nádvoří římské palácové zříceniny stojí v popředí nahá ženská postava. Římanka se opírá složenýma rukama o torzo antického sloupu a vystavuje na odiv svá ňadra. Na hlavě má účes římské kurtizány podle sochy vystavené v Kapitolském muzeu. Od loktů dolů jí splývá po těle světlá, tmavou bordurou lemovaná drapérie, zakrývající pouze ženin klín a stehna. Kolem sloupu jsou na podlaze paláce naznačeny zbytky mozaikového dláždění.
Na levém okraji listu se po celé výšce vine štíhlý oleandr s naznačenými květy, vpravo je zbytek klenutí a v pozadí zřícenina konchy.

Literatura: Hana Frankensteinová, Max Švabinský, Praha 1949, str. 20-21.
Páleníček, Švabinská: Max Švabinský, Grafické dílo soupis, Praha 1947, str. 78, č. 358

Ženské Torso

barevná litografie na papíře, 1931, rozměry 30 cm x 23 cm, s rámem 51 x 42 cm, signováno v tisku, rámováno v nekyselé archivní paspartě pod antireflexním muzeálním UV sklem.

Max Švabinský (1873–1962) byl významný český malíř a grafik, jehož dílo zanechalo hluboký vliv na českou výtvarnou scénu. Jeho práce je známá svou technickou dokonalostí a emocionální hloubkou. Jeho techniky zahrnují lept, litografii a dřevořezbu, přičemž každá z těchto technik mu umožnila vyjádřit se jiným způsobem a obohatit jeho umělecký repertoár.

Tato litografie představuje torso nahé dívky s rukama vzadu založenýma, zabírající celou výšku listu. Z dívčiny  hlavy je vidět pouze dolní část obličeje: brada s malým ďolíčkem a velké smyslné rty. Za dívkou je naznačena květovaná lenoška, přes jejíž levé opěradlo je přehozena látka. Na pozadí interiéru je vymalována tapeta s naznačenými obrysy květů.

Literatura:
A. Matějček: Max Švabinský, Popisný seznam grafického díla 1923-1933, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Praha 1933, str. 29-30.

Dryáda s jednorožcem I.

litografie, 1956, rozměry 21,5x14,5cm, s rámem 48x36,3cm, signováno vpravo dole obráceně ŠM 56
Vlevo dole pod obrazem věnování: Slečně Mervantové z Hollana, srdečně, Vánoce 1959
Vpravo podpis: M. Švabinský. Kompozice je obdobou grafických listů Dryáda se Satyrem (1956).

Publikováno: Ludvík Páleníček/Zuzana Švabinská: Max Švabinský, Grafické dílo/Soupis, Národní Galerie Praha 1976, str. 106

nejvyšší cena dosažená v domácím aukčním prodeji za Švabinského olej Splynutí duší - 9,4 mil Kč v roce 2016, Galerie Kodl

Vpravo u dutiny stromu sedí poloobnažená dryáda s odvrácenou tváří a pozoruje pasoucího se jednorožce. Dryáda je oděna pouze do suknice, ale i ta je vykasaná a odkrývá její nohy. Dryády jsou v řecké mytologii lesní nymfy, bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti podobné vílám nebo rusalkám. Žijí v jeskyních, lesích nebo i v jednotlivých stromech, kde se na ně váže i jejich osud a dokonce život. Když strom zahynul stářím, bleskem nebo zásahem člověka, zahynula i jeho dryáda. Kdo takový strom pokácel, toho zpravidla stihl nějaký strašlivý trest. Pod nohami dryády je vyobrazené kapradí, které bývá v legendách spojováno se svátkem letního slunovratu a svatojánskou nocí, kdy kapradiny vládnou magickou mocí a vykvetou jednou za rok zlatým květem, který umožní pohled do budoucnosti či najít zlatý poklad. List kapradiny symbolizuje také magický (Jákobův) žebřík do nebes.

Bájný jednorožec je symbolem mužského principu, síly a divokosti. V křesťanské symbolice je jednorožcův roh symbolem jediné naděje, jednoho panství a víry. V raném křesťanství je roh ztotožňován s Kristem. Je také atributem Panny Marie, která jediná může jednorožce přivábit a přimět, aby složil hlavu do jejího klína, a tím se dal ovládnout. Tak je symbolizováno Kristovo lidské narození, stvoření v Mariině klíně. Erotický podtext motivů jednorožce (v jehož rohu byl spatřován falus) s hlavou v Mariině klíně, zesílilo pozdně středověké francouzské dvorské umění, kdy se tento motiv často objevoval na závěsných kobercích. Ve skutečnou existenci jednorožce se věřilo až do 17. století.
V pozadí je vyobrazen jehličnatý les nad kterým se na oblacích právě rozzářila duha. Duha je mytologickým symbolem spojení nebe se zemí, nadzemského a pozemského světa, v křesťanství je symbolem Boží milosti.

Ranní lov, malý

lept, 1911, rozměry: 36,2 cm x 30,2 cm, s rámem 52x44, signováno vpravo dole

Grafika známá rovněž pod názvem Diana na lovu zachycuje ranní náladu v tmavé  lesní rokli, osvětlené proti vycházejícímu avšak ještě neviditelnému slunci, které ozařuje pouze horní část stromoví s vrcholky stromů. Nalevo dole je vyobrazena nahá žena s lukem, jak v pozici Diany střílí na ptáka, který byl právě zasažen a padá nahoře vpravo oproti jasnému pozadí ozářeného lesa. Pravděpodobně se jedná o samečka Rajky velké (Paradisea Apoda), který je obdobně jako bájný pták Fénix symbolem znovuzrození, nesmrtelnosti a v tomto případě rovněž sexuálním symbolem. Švabinský zobrazoval Rajku velkou, jako symbol mystéria života, na svých obrazech a grafických listech poměrně často (např. Dáma s rajkou, 1911 nebo Bílá kamélie, 1911).
Diana je římská panenská bohyně lovu a měsíce. Obvykle je vyobrazována se svým atributem lukem se šípy, často také  v doprovodu psů nebo lesních zvířat. S bohyní Dianou je spjata pověst o lovci Acteonovi, který ji spatřil při koupání nahou. Diana se na něj velmi rozlobila a za trest ho proměnila ho v jelena, kterého následně jeho vlastní psi roztrhali.
Motiv Diany na lovu byl nesmírně oblíbeným tématem barokního malířství 17. a 18. století (např. Peter Paul Rubens, Diana a její nymfy na lovu, 1636).

Labe

litografie, 1948, rozměry 18,2x12,2cm, s rámem 33,8x25,8 cm, signováno 'M Švabinský' v pravém dolním rohu.
Publikováno v Max Švabinský Grafické dílo/soupis, Ludvík Páleníček, Zuzana Švabinská, Národní galerie Praha, Praha, 1976, str.88, č. 553.

V kresbě Alegorie Labe přebírá Max Švabinský do svého díla, podobně jako klasicistní sochař Václav Prachner na své Alegorii Vltavy (kašna Terezka na Mariánském náměstí), antické motivy a symboly.
V oblacích, vznášejícími se nad vodní hladinou, je vyobrazena na levém boku ležící nahá ženská postava s džbánem v ruce. Jedná se o alegorii (personifikaci) řeky Labe, jak nám potvrzuje i nápis pod obrazem. Dlouhé vlasy, splývající mladé ženě volně po zádech, jsou na hlavě zakryté čepcem zdobeném dvěma hrozny vinné révy. Vinná réva je považována za atribut bohů orby, zemědělství a plodnosti – proto někdy zakrývá klín Evy. Na Švabinského kresbě je symbolem Bohyně vod a plodnosti. Dívka vylévá ze džbánu společně se symbolickým proudem vody na vodní hladinu tři ryby: sumce, štiku a kapra. Ryba je rovněž prastarým symbolem vody, která je jejím domovem a zároveň znakem života a plodnosti. Tři různé druhy ryb tak symbolizují počátek života vodních živočichů v Labi. Protipólem vody je vzduch, který na kresbě symbolizuje pták letící v levém horním plánu kresby.
Zajímavostí je, že Labe je jednou z mála českých řek, jejíž český název není ženského rodu. Ženské jméno má ale řeka v německém jazyce - Elbe. Řeka je symbolem plynulé přeměny forem univerzální možnosti plodnosti, smrti a obnovení. Podle židovské tradice představuje proudění seshora tok nebeského výlevu milosti.

Dryáda se Satyrem

litografie, 1956, 33,5x23,5cm, s rámem 53x42,3, signováno vpravo nahoře obráceně M Š 56, vlevo dole pod obrazem věnování: MUDr. L. Čermákovi srdečně 20. 6. 1959
vpravo podpis: M. Švabinský

Vlevo u dutiny stromu sedí poloobnažená dryáda s odvrácenou tváří a naslouchá satyrovi, otočenému k divákovi zády a hrajícímu na flétnu. Dryáda je oděna pouze do suknice, ale i ta je vykasaná a odkrývá její nohy. Dryády jsou v řecké mytologii lesní nymfy, bohyně či polobohyně. Jsou to bytosti podobné vílám nebo rusalkám. Žijí v jeskyních, lesích nebo i v jednotlivých stromech, kde se na ně váže i jejich osud a dokonce život. Když strom zahynul stářím, bleskem nebo zásahem člověka, zahynula i jeho dryáda. Kdo takový strom pokácel, toho zpravidla stihl nějaký strašlivý trest. Pod nohami dryády je vyobrazené kapradí, které bývá v legendách spojováno se svátkem letního slunovratu a svatojánskou nocí, kdy kapradiny vládnou magickou mocí a vykvetou jednou za rok zlatým květem, který umožní pohled do budoucnosti či najít zlatý poklad. List kapradiny symbolizuje také magický (Jákobův) žebřík do nebes.
Satyr je v mytologii nazýván polobohem či lesním démonem a ztotožňován s mužskou sexuální silou. V umění bývá zobrazován jako napůl člověk a napůl kozel s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem, s růžky, oháňkou a kozlíma nohama. Satyrové se oddávali nezávaznému a prostopášnému životu, rádi tančili a provozovali hudbu, proto jsou často zobrazováni s hudebními nástroji, nejčastěji s flétnou či harfou.
V pozadí jsou vyobrazeny vlevo listnaté a vpravo jehličnaté lesy, oddělené pěšinou, na kterou z nebes dopadá duha.
Duha je mytologickým symbolem spojení nebe se zemí, nadzemského a pozemského světa. V křesťanství je symbolem Boží milosti.

Literatura: Ludvík Páleníček/Zuzana Švabinská: Max Švabinský, Grafické dílo/Soupis, Národní Galerie Praha 1976, str. 105

Od roku 1916 byl několikrát zvolen rektorem Akademie výtvarných umění.

Byl jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedl řadu let grafickou školu a také speciální školu pro figurální malbu, kterou převzal po Vojtěchu Hynaisovi, roku 1927 po jeho odchodu.

Max Švabinský věnoval 'obraz prvního prezidenta T.G.Masaryka', dřevoryt, Národnímu shromáždění Republiky Československé, v jehož sídle, v dnešní budově Rudolfina, byl umístěn. Po nacistické okupaci Prahy v roce 1939 odvezl obraz taxikář Josef Krbec tajně do Boskovic a ukrýval jej ve svém bytě až do své smrti v roce 1978. Jeho přáním bylo vrátit obraz ve vhodnou dobu na jeho původní místo. Synovec Josefa Krbce Lubomír Hlubinka předal obraz 2. března 1990 tehdejšímu předsedovi FS A. Dubčekovi. Po rozdělení Československa zůstal obraz v budově bývalého federálního parlamentu.

Švabinského nově objevená varianta jednoho z nejslavnějších malířových obrazů Splynutí duší z let 1895–96, která byla dosud známa pouze z jedné historické fotografie z autorova ateliéru, se v aukci Galerie Kodl z vyvolávací ceny 3,6 milion vyšplhala až na 9,48 milionu korun, což je aukční rekord za Švabinského olej.

Opustil Elu kvůli své nové lásce Anně. Problémem bylo, že Anna byla jeho švagrová Anna Procházková, manželka bratra Ely, Rudolfa Vejrycha. Manželství s Elou však bylo rozvedeno až v roce 1930.

Max adoptoval dceru Anny Procházkové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou. Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti (Academia, 2012).

Srdeční choroba milované ženy Anny se začala přes veškerou péči rodiny i předních odborníků zhoršovat. K jejímu vzniku jistě přispěl stres prvního i druhého milostného vztahu a nemocné srdce nedokázala uklidnit ani šťastně prožívaná společná léta s Maxem. V roce 1942 Anna umírá v 57 letech. Její manžel ji přežil o dlouhých 20 let.

Ačkoliv Švabinský patří mezi nejznámější autory, jeho tvorbu česká společnost v druhé půli dvacátého století přijímala buď s nekritickým obdivem, nebo se zbytečnými předsudky - především pro jeho portrét Julia Fučíka, za který dostal v roce 1951 Československou cenu míru.

Cyklus dřevorytů Rajská sonáta z let 1917-1920 zobrazuje umělce a jeho lásku Annu Procházkovou v idylické krajině milostných vášní.

Poslední velká expozice díla Maxmiliána (Theodora Jana) Švabinského se konala v Jízdárně Pražského hradu.

Bere si Elu za manželku a vzniká obraz U stavu, který však na výstavě v San Francisku byl zničen při zemětřesení. Z rozměrného plátna se dochovalo pouze několik skic a 'litografie'.
Vytvořil obraz 'Chudý kraj', který patří k nejznámějším obrazům, kdy mu modelem stála jeho první manželka Ela a je považovaný za nejzdařilejší dílo české symbolické malby z přelomu století.

Max Švabinský připravil v letech 1933-1935 návrhy pro dvě okna dostavované katedrály sv. Víta.Jedno zdobí kapli sv. Ludmily, první to české svaté, motivem je Seslání sv. Ducha, kde najdeme v rohu obrazu postavu donátora pražského rodáka 'dvorního pekaře a cukráře' Antonína Seidla-Natali -- figura s preclíkem. Druhé korunovační okno nad jižním, původně hlavním vchodem do chrámu, s motivem Posledního soudu. Mezi vyvolenými je i milovaný J. Mánes na jehož dílo vědomě navazoval. Dílo je pozoruhodné nejenom umělecky, ale svými rozměry 160 m2 patří k největším chrámovým oknům ve střední Evropě.

V Kroměříži odhalili jeho ' pamětní desku'. Slavnostního odhalení se u příležitosti svých šedesátých narozenin zúčastnil i sám Švabinský. To byl v Kroměříži naposledy.

Po smrti druhé manželky žil Max Švabinský až do konce svého života v pražské Bubenči a v letních měsících na pražském Chodově. Umřel 10. února 1962 a je pochován na pražském vyšehradském hřbitově.

Max Švabinský byl jmenován národním umělcem.

V roce 1905 shromáždil celou rodinu Vejrychovu, kterou spolu s Elou hodně navštěvovali, v tanečním sále kozlovské hospody ( Kozlov u České Třebové) a namaloval 'Velký rodinný portrét'. Tato obrovská kresba, malovaná perem, štětcem a tuší na akvarelem podmalovaném kartonu, získala ihned mezinárodní ocenění.
V průběhu malování Velké rodinné podobizny zemřela paní Josefa, matka Rudolfa Vejrycha a rok poté v reakci na smutnou rodinnou událost maluje Max Pietu a Snímání z kříže.

Co portrét, to názor, program, myšlenka: Smetana (1904), Dvořák (1901), Neruda (1901), Mánes (1901), M. Aleš (1908) a další. K malbě portrétů používal pero nebo techniku litografie a uhlu.

V posledních letech před odchodem na Akademii 1890-91 se projevuje jako sebevědomý umělec, nepochybuje, že bude přijat na Akademii, že bude úspěšným umělcem a jeho vzorem v těchto letech je Ženíšek a Mařák.
V roce 1891 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze a stal se žákem Maximiliána Pirnera. Na Akademii studoval do roku 1896.

Svatba s Annou Procházkovou, která mu také stála modelem a je na řadě grafik, např. Rajská sonáta.

Potkává svou osudovou lásku, tehdy 17-letou, Elu Vejrychovou, která kromě matky bude mít v budoucnu na něho veliký citový a duchovní vliv. Švabinskému Ela často stála modelem např. pro olejomalby Kulatý portrét a Chudý kraj.
V prvních měsících roku 1897 dokončil obraz 'Splynutí duší'. Obraz dělal v několika variacích, a to olejem a dvakrát perem.
V roku 1897 namaloval i slavný 'Kulatý portrét'. Modelem mu byla jeho první manželka Ela.
V roku 1898 kreslí portréty vůdčích osobností českého národního obrození F. Palackého, B. Němcové, J.E. Purkyně, V. Náprstka a mnohých dalších.

Narodil se v Kroměříži 17. září šestnáctileté svobodné matce. Jeho otcem byl student bydlící u rodiny Švabinských v podnájmu. Nadaného Maxe ale i přes nemanželský původ s láskou vychovala celá rodina.